14222317_351679245164088_4434649203880711417_n

DEN 47. – O MEETINGU NA PLÁŽI A ÚSPĚCHU KOLÁČKŮ!

Od 2. do 4. září jsme byli na meetingu našeho multidistriktu NORBREX. V 6:20 ráno jsme my z Aracaju nastoupili do dodávky předělané na minibus a vydali jsme se na cestu. Přední řada sedadel byla vždy určena pro toho nejunavenějšího člověka, který si přes ni lehnul a spal. V dalších třech řadách si mezitím zbytek lidí povídal. Během cesty jsme zastavili na pláži hlavního města státu Alagoas – Maceió. Tam jsme se prošli po pěkné pláži, vrátili se do našeho minibusu a jeli jsme dál. Do Maragogi – přesněji do Pusada Barra Velha, kde se meeting konal, jsme dorazili jako první a dokonce s hodinovým náskokem – to byl obrovský úspěch, protože náš distrikt prý dorazil skoro vždy jako poslední 😀

img_20160902_134111
Hned druhá fotka, kterou jsem po příjezdu do Maragogi vyfotil do dvaceti sekund po vystoupení z minibusu – a to jsem ještě netušil, že budu v přízemí tohoto domečku bydlet.
img_20160902_134935
Domky, vedle kterých bylo například hřiště na volejbal

 

img_20160902_134313
Pohled od pláže
img_20160902_134308
Pláááž
img_20160902_134319
Pár set metrů tímto směrem končí stát Alagoas a začíná Pernambuco, kam jsme pak na palubě menší lodi zavítali.

img_20160904_093238

Před příjezdem všech ostatních distriktů jsme si stihli během hodiny celý areál projít a ubytovat se. Zrovna jsme dojedli oběd a co neslyšíme – velký autobus se studenty z obou zbylých distriktů! Přišel jsem k autobusu a hned jsem poznal známou tvář z našeho třetího Orientation meetingu v České republice – Zuzku žijící ve městě Natal. Konečně jsem mohl s někým po měsíci pokecat česky! Jsme v Brazílii, tak jsme se už automaticky pozdravili obejmutím. Hned mě také představila jedné studentce z Francie jménem Nela, jejíž máma je z Česka a už od narození na ní mluví česky. S ní jsem ale mluvil pouze anglicky – čeština se jí už po měsíci dost pletla. Po meetingu jsem ale i já zjistil, že mi delší rozhovory v češtině začínají dělat problémy – zatím mi jen občas vypadne nějaké slovo, ale až se vrátím do Česka, tak to bude rozhodně zajímavé 🙂

img_20160903_134204

První den – v porovnání s těmi následujícími – program tak zajímavý nebyl. Jen nám bylo prezentováno několik přednášek – líbilo se mi, že většina přednášek i o pravidlech byla podána nějak vtipně, takže jsme jen znuděně neseděli, ale také jsme se pobavili.

Ale ta nejlepší přednáška byla od zaměstnance z cestovky, která pro Rotary organizuje výlety po Brazílii – Belo Brasil. Už od druhého orientation meetingu v Česku jsem strašně chtěl na výlet do Amazonie, o kterém jsem se právě tam dozvěděl z některé prezentace. Přednášky měl nádherně zpracované – jenom o zážitcích studentů nemluvili, ale měli i spoustu super fotek. Mám obrovské štěstí, že tento rok funguje Belo Brasil přesně 20 let, protože některé výlety díky tomuhle kulatému výročí vylepšili a prý nás budou čekat i nějaká překvapení! Všechny tyto výlety jsou ale drahé a zaplňují se rychle, tak ještě uvidím…

Další den nás ráno čekala už kolem sedmé skvělá snídaně. Ostatně všechny snídaně, obědy i večeře tam byly celkem luxusní – obrovský výběr všemožných vynikajících jídel. Pak jsme se vydali na výlet lodí podél pláže. Do lodě jsme nastupovali už ve vedlejším státě Pernambuco, kde jsme také několik hodin strávili. Zajeli jsme na mělké místo, a tam jsme zakotvili. Po celou dobu plavby byl otevřený bar, kde jsme měli všechny nápoje placené Rotary. Myslím, že jsem vypil 2 Guarany a 2 celé kokosy (zdejší kokosy ale mohou obsahovat i skoro půl litru vody). Protože mě ale nenapadlo, že tím, že se řekne „jdeme na vyhlídkovou plavbu“ se myslí „zastavíme na mělčině, abychom se mohli vykoupat“, jsem si nevzal plavky. Takže jsem se po mělčině spíše prošel a dali jsme spoustu fotek s ostatními studenty.

14222317_351679245164088_4434649203880711417_n
s ostatními studenty z Aracaju
img-20160905-wa0017
… a se spoustou dalších výměnných studentů
img_20160903_100425
naše výletní loď

img_20160903_100959

img_20160903_094147
Když se v Brazílii setkají dva Češi! 😀

img_20160903_100139

img_20160903_094722
Kdyby o nás byl film, jmenoval by se „Dva a půl Čecha“ – Nela vpravo je napůl Češka z Francie
img_20160904_093127
A znovu České trio
img_20160903_110547
Pustili mě i ke kormidlu!
img_20160903_102550
Miluju kokosovou vodu… Ne nadarmo tu všichni říkají, že lepší než v Brazílii neseženete!

img_20160903_103925 img_20160904_090938

Odpoledne jsme si mezi sebou skoro všichni vyměnili naše odznaky. Pro nezasvěcené: Každý student si vyrobí nějaké placky nebo odznaky. Ty si mezi sebou studenti vyměňují a připevňují si je na svoje sako. Tam si také dávají různé věci, které jim budou připomínat jejich výměnu.

K večeru jsme měli kurz základů capoeiry – brazilského bojového umění. Zajímavé je, že vzniklo v době, kdy byla v Brazílii zakázána jakákoli bojová umění, a proto připomíná také tanec a je doprovázeno hudbou. Většinu času jsme sledovali profesionály a jejich nejkvalitnější kousky (které se občas také nepovedly kvůli tomu, že to předváděli na trávě a přibližně půl hodiny před začátkem pršelo, tak to bylo celkem „o hubu“), ale také jsme si mohli nějaké základy vyzkoušet. Kluk z Německa  jménem Tom, který v Evropě capoeiru dělal (nevím, jak dlouho), říkal, že tato brazilská vypadá dost odlišně.

Poté byla diskotéka s „profesionálním“ DJem (moc profesionálně to nevypadalo), spoustou světel a přístrojů na vytváření kouře. Část lidí tančila a část si vedle povídala. Já byl součástí spíše té druhé skupiny… diskotéky nejsou moc pro mě. No, ale jsem v Brazílii a slyšel jsem, že na konci je budu pravděpodobně milovat.

Další den jsme už jen vstali, nasnídali se a šli jsme se fotit:

14199408_1232456866796718_8595293504110872223_n
Fotka všech studentů v multidistriktu
14199301_1232456826796722_4410941088504834980_n
a fotka s vlajkami… moji jsem se tam snažil dostat aspoň svisle, ale jaksi není moc vidět
14183748_1232457923463279_4545642641154157849_n
Fotka našeho distriktu! Jsem jeden z nejvyšších, tak musím být skoro na každé fotce vzadu :/
img-20160905-wa0005
Tak tohle byl asi můj nejvydařenější výraz z celého dne 😀
img_20160904_085050
Tak tolik sombrér jsem na sobě ještě nikdy neměl! – jedno na hlavě a několik dalších menších na saku (jedno je i zakryté tím velkým)
14183863_1232460130129725_182169315564693075_n
Všichni nám barvu našich sak záviděli!

14192545_1232460166796388_474551558335733998_n

Po meetingu jsme se se všemi rozloučili a vyrazili jsme zpět domů – do našeho milovaného města Aracaju. Bohužel píšu už 3 týdny zpět, tak si na spoustu událostí nevzpomenu

Už nás opustila i poslední outboundka z Aracaju, která letěla do Kanady. Předtím ale měla dvě rozlučkové párty, z nichž jsme šli jednou na açaí a jednou do obchoďáku, odkud jsme pak šli všichni ke mně domů – to v plánu nebylo, ale od obchodního domu bydlím asi 50 metrů a být tam celou dobu by byla nuda. Nevím, kolikrát jsem to v předchozích příspěvcích už psal, ale MILUJU AÇAÍ. Během posledních dvou týdnů jsem na něm byl 2x. Je to něco jako zmrzlinový pohár, na kterém ale nemáte 50 různých polev a 1 jahodu, ale je to mnohem zdravější. Vyrábí se z rostliny rostoucí v Amazonii, kterou i domorodci hodně pěstují (plody sní, ze dřeva postaví dům a z listí se dá udělat střecha, takže se 100%  využije). Přidávají tam i spoustu různých přísad. Vždy k tomu vedle dostanete i kondenzované mléko a ovesné vločky. Většinou ale takové ty ochucené.

img_20160907_165826
Ochucení jahodami a banánem je v açaí perfektní!

img_20160914_205803

Minulý víkend v sobotu jsme byli také na prvních pohovorech s budoucími výměnnými studenty. Překvapilo mě, že je mají takhle brzy, protože my jsme je měli až někdy v listopadu (wow, myslel jsem , že v únoru, ale teď jsem si ověřil informace… ten čas vážně nějak rychle utíká). Zavolali nás tam den předem večer, a stejně jsme tam nakonec nic nedělali. Jen jsme pokecali s částí budoucích outboundů. O to zajímavější to bylo o týden později, kdy měla pohovory druhá část…

img_20160910_162031
Nikdy nepůjčujte Kanaďanovi svou vlajku, stane se z něho terorista!

img_20160910_155945_1

Mezitím nás ale opustila studentka z Dánska Anna. Dva dny před jejím odletem měla rozlučkovou oslavu, která se konala… v prodejně açaí (odtamtud je ta spodní fotka). Vrátila se domů, protože chtěla jet do nějakého jiného státu a na Brazílii nebyla připravená – prostě to prý bylo něco jiného, než čekala. Také se jí dost stýskalo po domově a celkem často prý volala s dánskou rodinou. Tak nás je v distriktu místo třinácti už jenom dvanáct a v Aracaju deset.

Teď v sobotu jsme znovu přišli na pohovory zbytku budoucích outboundů. Tohle bylo ale speciální – na těch o týden dřív nám Paulo (chairman našeho distriktu 4390) řekl, ať si na příště připravíme prezentaci (fyzickou, ne v počítači) o naší zemi. To znamená připravit si velký papír s informacemi o Česku v portugalštině (já to měl ale i v angličtině pro ostatní výměnné studenty). Mohli jsme k tomu třeba přinést nějaké jídlo či sladkosti. A tak jsem začal – byl jsem jediný, kdo se začal připravovat déle než dva dny předem. Den předem už jsem připravoval jedině koláčky. S těmi mi moje babička pomáhala až z Česka opravdu dlouho do noci. Končili jsme kolem 0:40 mého času, to je 5:40 v ČR.

Jako jeden z mála jsem potřeboval pro svou prezentaci dva stoly. Potřeboval bych ale tři, takhle to bylo všechno zbytečně zmáčknuté. Napekl jsem kolem třiceti koláčků, které jsem všechny rozpůlil, aby byly pro víc lidí (i přesto zmizely nejrychleji), připravil jsem informacemi nabitý papír o Česku a ukázkové knihy a pohlednice, otevřel jsem mé balíčky hašlerek, toffo, ale i bonparů. Jako jediný jsem také zapojil i můj notebook, na kterém jsem nechal přehrávat různé fotografie české přírody, hradů, zámků nebo třeba měst. Na notebooku byly položené 3 knihy – jedna s recepty české kuchyně, druhou o největším hradním komplexu na světě – o Pražském hradě a třetí o světové automobilce Škoda auto. Tu sice v Brazílii neznají, ale třeba Jash z Indie říkal, že v Indii jsou škodovky všude. Také jsem tam měl kolem deseti pohlednic se spoustou obrázků Prahy.

Nejvíc mě na prezentaci potěšilo to, že mi ji spousta lidí pochválila a několik lidí řeklo, že je vidět, že jsem si s tím dal práci, nebo že ta moje je nejlépe připravená. Jeden kluk mi dokonce řekl, že přemýšlí, jestli si vybere na první místo Austrálii, nebo Českou republiku, to mě taky neskutečně potěšilo. A aby mě toho nepotěšilo málo, tak ještě třetí věc – před několika týdny jsme ve škole strávili 3-4 hodiny prezentováním Rotary výměny tak, že jsme obcházeli všechny třídy, kterých se to může týkat. A nejvíc zájemců je právě z naší školy, tak vidíme, že to aspoň mělo nějaký účel! Dokonce jsem viděl i dva lidi ode mně ze třídy (prý byli tři, ale s tím třetím člověkem jsem se asi nějak minul).

img_20160917_095517

img_20160917_095436
Ano, i Slovensko mělo vlastní stánek! Připravila ho ta bývalá výměnná studentka, která byla na Slovensku – fotku s ní jsem přidal v některém z předchozích příspěvků. A dostal jsem od ní horalku 🙂
img_20160917_095522
Některé koláče nakrájené ještě nejsou, ale to jsem napravil hned po pořízení téhle fotky

Výše jsem nechal otevřenou otázku, jak to bude s těmi výlety. Ano, některé jsou opravdu hodně drahé. Ale na jeden se přeci jen dostanu – jo, do AMAZONIE. Od 15. do 24. dubna 2017 strávím nádherných 9 dní v amazonském pralese. Pokud tedy všechno klapne, zatím mám zaplacenou jen rezervaci a musím vyplnit nějaké papíry, ale na takových 95% by to vyjít mělo. Amazonský výlet je prý ten nejkrásnější ze všech a byl to jediný, na který jsem si přál se dostat už ode dne, kdy jsem se o něm dozvěděl! Tak uvidíme 🙂

 

 

IMG-20160828-WA0002

TO UŽ UBĚHL MĚSÍC?

WOW! Právě jsme na našem prvním multidistriktovém meetingu a já slavím měsíc od opuštění České republiky a začátku mé výměny!

Závěr tohoto článku bude ve stejném stylu jako ty předchozí, ale nejdřív rekapitulace třiadvaceti událostí z dosavadní výměny:

  1. Poprvé za život jsem cestoval mimo Evropu… sám
  2. Oslavili jsme brazilský Den studentů
  3. Objal jsem více lidí než za celý život před výměnou
  4. Poprvé jsem měl brigadeiro… a pak ještě asi 20x
  5. Začal jsem chodit do školy… v Brazílii
  6. Poprvé jsem jedl kraba
  7. Naučil jsem se toaletní papír vyhazovat do koše vedle záchodu
  8. Poprvé jsem pil nápoj Guaraná – a to už tolikrát, že si to ani netroufnu tipnout
  9. Uvařil jsem guláš s knedlíkem – sice to díky trochu jiným surovinám a horšímu tlakovému hrnci chutnalo trochu hůř, ale pořád to nebylo špatné
  10. Byl jsem na promocích – obrovská párty po ukončení univerzity
  11. Byl jsem na několika turnajích mé host sestry Vitórie – v ping pongu a ve Volejbalu
  12. Začal jsem chodit na volejbalové tréninky
  13. Byl jsem už na několika narozeninových oslavách
  14. Oslavili jsme brazilský Den Otců
  15. Tančil jsem před cca 200 lidmi brazilský tanec Forro – všechno jsme naplánovali a naučili se ani ne během 48 hodin – ještě 5 minut před vystoupením jsme neměli ani hudbu
  16. Viděl jsem opravdu hodně, ale hodně palem
  17. Poprvé jsem ochutnal acaí… a ještě spoustu dalších jídel a pití, o kterých jsem psal v předchozích článcích (tedy ne o všem, je toho vážně moc)
  18. Poprvé jsem viděl volně žijící kolibříky a papoušky
  19. Viděl jsem se s bývalou exchange studentkou, která byla na Slovensku a s výměnnou studentkou z Česka!
  20. Už jsem byl i 3x na churrascu (grilovačka)
  21. Byl jsem i na jednom menším koncertu
  22. Doučoval jsem Češtinu Juliana, který už je momentálně na své výměně v Mostu
  23. Ale hlavně jsem si to zatím opravdu užil a poznal spoustu nových přátel!

 

A nějaké rady pro budoucí (nejenom) brazilské inboundy, které mě zatím napadly:

  • Vezměte si víc než jednu mikinu! Já jsem si říkal, že když pojedu do Brazílie, nebudu ji potřebovat, ale všude jsou tu klimatizace a Brazilci si uvnitř rádi udělají pěknou zimu (největší ale bývá ve škole a místo toho, aby to vypnuli nebo snížili intenzitu, si radši vezmou mikinu).
  • Placek si nechte udělat radši více než méně! Já jsem počítal s tím, že když budu v multidistriktu, kde bude 60 výměnných studentů, že to bude stačit. No, už před naším meetingem jsem jich měl něco kolem 40-50 (2 studenty jsem potkal na letišti v Sao Paulu, vyměnil jsem i s outboundy, kteří tu po mém příletu ještě byli a hlavně s inboundy v mém host distriktu). Tak jsem si musel ještě ve středu narychlo nechat vyrobit 60 placek – všude je tu dělají do 2 dnů, tak to nebyl žádný problém. Ale problém byl spíš s cenou, která tu je za placky vyšší než v ČR – tam jsem za velkou hranatou placku zaplatil 8,5 Kč. Tady jsem za obyčejnou malou kulatou placku z očividně mnohem levnějšího materiálu zaplatil v přepočtu 15 Kč. Takže se opravdu vyplatí do nich zainvestovat ještě před výměnou.

 

Od minulého článku se ale stala i spousta zajímavých věcí, o kterých budu psát teď.  Protože ale píšu s delším časovým odstupem, už si na všechno nevzpomínám, a tak vám shrnu aspoň to hlavní:

IMG_20160826_05253125. 7. jsme byli na návštěvě u Juliana. Kdo to je? No přeci ten kluk z fotky v mém prvním příspěvku, který mě byl přivítat na letišti, ale hlavně je to výměnný student, který jel studovat do českého města Most. Pomohl jsem mu s českou výslovností a do mobilu jsem mu napsal některé fráze, které by mohl v Česku využít! Ten večer jsme u nich měli od jejich inbounda z Indie tradiční indické jídlo a chutnalo vážně dobře! Pak jsme si s Julianem vyměnili placky a s mojí host rodinou jsme odešli. Za nějakých 6,5 hodiny už jsme se ale viděli při loučení na letišti. A abych nezapomněl – měl svoji vlajku Brazílie, kam chtěl aby mu každý něco napsal. Tak jsem mu tam napsal něco, čemu bude už za několik měsíců rozumět.

IMG_20160825_205134
Ono indické jídlo. Moc mi chutnalo!
IMG_20160825_194157
Celkem pěkně popsaná vlajka, co říkáte?
IMG_20160825_194201
Pak jsem se samozřejmě ještě podepsal 🙂

O den později jsem byl poprvé v americké pizzerii Domino’s. Sice to není žádná brazilská pizza, ale oproti té evropské je dost odlišná. A ta, která se dělá ve zdejších pizzeriích, je ještě trochu jiná…

IMG_20160826_191327
Můžete si říct i více příchutí, kterými budete mít pizzu rozdělenou
IMG_20160826_191331
PIZZAAA

IMG_20160826_205048

IMG_20160827_132522Doma jsme také už dvakrát grilovali. Poprvé přišli i nějací příbuzní. Můj host táta při té příležitosti otevřel svou druhou – poslední – plechovku piva Pilsner Urquell, které jsem mu přivezl. Už jsem se o tom v předchozích článcích zmínil, ale skoro každé brazilské pivo má na sobě napsáno „CERVEJA PILSEN“ = PIVO PLZEŇ. Pobavilo mě například pivo Bohemia, které má na na sobě napsáno „První Pivo Z Brazílie“, pod tím je napsáno jen „Pilsen“ (je tedy brazilské, nebo plzeňské?). Jedno z mála piv, které jsem viděl, že to nemá napsané, bylo pivo Budweiser – jo, to bralo zase inspiraci v Budějovicích. Také mě pobavilo pivo s německým názvem a v Brazílii už tradičním nápisem „Pilsen“. Na konec tohoto odstavce jen dodávám, že já pivo nikdy nepiju a i když by mi ho někdo nabídl, tak ho vyplivnu, protože mi alkoholické nápoje zkrátka nechutnají.

IMG_20160827_131815
Porovnání barev opravdové plzně a brazilské „plzně“ (Skol je tu nejprodávanější pivo, je opravdu všude)

 

IMG_20160828_115718
To jsme byli tak nakoupit a co nevidím, naše krásné Čechy!
IMG_20160828_115722
Hned vedle se nacházel i Budweiser

Minulý víkend měla Sonja, studentka z Finska, narozeniny. Protože pořád někde celý víkend jezdili, tak jí máma řekla, že nebude mít narozeninovou oslavu. A v neděli, když měly jít večer s host mámou nakoupit oblečení, se šly stavit pro Carinu. No, když vešly dovnitř, na ně vykouklo asi 30 lidí. Kdo uměl, tak zpíval zdejší narozeninové přání a kdo neuměl, ten pouze tleskal (vždy do rytmu tleskají). Na oslavě nesmí samozřejmě chybět brigadeiro a spousta dalších pochutin typu coxinha, pão de queijo, jahody v čokoládě a samozřejmě se vždy pije Guaraná!

IMG_20160827_205552Den před její oslavou jsme byli na koncertě kapely její host sestry. Hudba nebyla špatná, své skladby míchali společně s nějakými slavnými (např. jednou zpívali Lennona). Bylo to jen v nějaké restauraci (něco na pomezí mezi restaurací a barem), kde bylo asi 100 lidí. Poté jsme šli aspoň trochu oslavit její narozeniny tak, že jsme šli na burger. Všichni jsme jí popřáli, protože „se do jejích narozenin už neuvidíme“, a pak jsme se rozešli každý domů.

IMG_20160827_180954
Taková Československá fotka 🙂

Asi hodinu před koncertem jsme ale byli na meetingu se zdejšími Rotexáky. No, kvůli čemu se to nazývalo meeting, byla jedna prezentace o tom, co v Brazílii pravděpodobně ochutnáme a navštívíme (jedno z těch míst prý s mou rodinou stoprocentně navštívím – nádherné město Salvador). Dále to už pokračovalo jen tak, že jsme hráli různé hry. Nechápu, kde berou nápady, ale rotexáci vždy vymyslí opravdu originální hry (i na našich orientation mítincích II a III v Česku)! Chvíli jsme se také bavili s rotexačkou, která byla před 3 lety na Slovensku. Říkala, že Česky rozumí, protože sledovala ráda televizi v Češtině, ale povídali jsme anglicky.

A právě jste se pročetli až na úplný konec tohoto obsáhlejšího článku. Momentálně jsem už druhý den na meetingu našeho multidistriktu NORBREX. Protože je ale tento článek psán už před meetingem, tak se mé pocity z něj dozvíte až za týden v dalším článku!

A na závěr fotka se studentkou z Taiwanu!

Screenshot_20160820-230928