banner-volta-as-aulas

Den 27. – Jak to chodí ve škole?

Dnes je 31. srpna 2016 a od minulého článku už uplynulo 10 dní. Hlavně se nezvratně blíží to, čeho se spousta lidí bojí více než smrti – škola.

Pokud jste po přečtení posledního slova předchozí věty nedostali infarkt, tak bych vám rád popsal, jak moje brazilská škola funguje.

Už třetí týden studuji společně se čtyřmi dalšími výměnnými studenty na škole Master Aracaju. Jedná se o nejprestižnější školu ve státě, do které někteří studenti dojíždějí i hodinu. To, že je prestižní nedokazuje jen tím, že už v mém věku berou z některých předmětů látku, která se u nás bere až na vysoké škole (takže vůbec nevím, o co jde), ale i celkovým designem a praktičností školy.

Škola je to opravdu obrovská – je to v podstatě smíchaná základní a střední škola v jednom (střední škola tu trvá ale jen tři roky). Každý ročník má 5 tříd – A,B,C,D,E a ve třídách je podobný počet studentů jako v Česku (v mojí třídě NÁS je sice kolem 40, ale to je výjimka). Já bych tedy měl být už v maturitním ročníku, ale protože v něm je na studenty kladen vyšší nátlak, jsem v nižším. Celkově máme dvě velké tělocvičny, jednu halu a jeden plavecký bazén. Venku máme bufet s posezením a pro menší děti ze základní školy je zde i dětské hřiště. Velkým rozdílem je, že ve škole nemají žádnou jídelnu.

IMG_20160812_125841
Naše třída – jinde jsme jen na angličtinu, výtvarku a chemické laboratoře.
IMG_20160805_090025
Hlavní vchod do školy s recepcí. Pro studenty se otvírá vedlejší vchod.

A jak vypadá můj školní den? Ráno chvíli po šesté vstanu, nasnídám se a jdu se osprchovat. Pak jdu do školy, která začíná v sedm – nechápu ty studenty, kteří do školy dojíždějí třeba hodinu a musí vstávat kolem páté. Já ve škole umírám únavou, a to od ní bydlím asi 50 metrů. To je dáno ale také tím, že se snažím porozumět co nejvíce slovům či větám. Portugalsky sice z plynulé mluvy nerozumím vůbec nic, ale když na mně někdo začne mluvit zjednodušeně nebo pomalu, často už to pochopím (což sice po měsíci není nic extra, ale rozumím víc a víc). Jediné hodiny, při kterých ve škole zatím pracuji, jsou angličtina a výtvarná výchova. Často se tedy stává, že se nudím, ale snažím se buď učit portugalštinu, nebo aspoň poslouchat, co vysvětluje učitel, jestli nepochytím nějaká slova, nebo dokonce věty. Hlavně se ale snažím neusnout – říkali nám na Rotary meetingu, ať děláme cokoli, ale hlavně ať nespíme. Musím se ale přiznat, že jsem byl jednou už tak unavený, že jsem se to snažil dospat během první hodiny. Opravdu se mi stýská po našich tradičních židlích a lavicích. Tady mají totiž „židlolavice“ – židle je sice vyměkčená, ale stolek je tak příšerně malý (což je ten důvod, proč se mi nepodařilo usnout), že se na něj vejde sotva učebnice. Tyto židlolavice se mohou po třídě sice libovolně přehazovat a není daný žádný zasedací pořádek, ale většinou se udržují seřazené, protože se mezi nimi musí dát projít. Když už mluvím o vybavení třídy, tak nesmí chybět klimatizace , která udržuje teplotu tak nízko, že většina studentů nosí mikiny. Byl to také důvod mojí nemoci, o které jsem psal v minulém příspěvku. Škola trvá každý den sedm hodin a mezi nimi jsou celkem dvě dvacetiminutové přestávky, během kterých se můžeme jít napít z pítka (jsou rozmístěné po celé škole a je to opravdu užitečné!) nebo si jít koupit jídlo do bufetu. Po škole se ve 12:55 vydávám domů na oběd. Odpoledne až večer jsou ve škole pro studenty různé sporty – futsal, volejbal, gymnastika, judo, karate, plavání,stolní tenis atd. Já zatím chodím hrát v pondělí a ve středu díky několika spolužákům volejbal. Sice mi to moc nejde (na sporty moc talent nemám), ale všichni to tam hrají spíš pro zábavu, tak to nijak nevadí. Občas jsou i večer přidány nějaké hodiny, které nám například odpadly – původně jsem to nechápal… a teď to pořád nechápu – proč musí chodit večer do školy jen kvůli jedné hodině? Jako výměnný student tam chodit nemusím, ale co jsem slyšel, tak ani normální studenti tam často také nechodí – tady se ani moc nehlídá, zda někdo nechybí. Jen jednou za den obejde jeden z koordinátorů všechny učebny a zapíše si jména těch, kdo chybí. Pokud bych chtěl ale přijít později nebo odejít dřív, musím projít přes recepci, kde si zapíšou moje jméno.

IMG_20160805_131151
A takhle vidím od nás z balkonu školu!

Místo ředitele a jeho zástupců mají koordinátory, kteří dělají vlastně to samé. Také mají různá oddělení, která u nás ve školách nebývají – např. marketingové. A mají jedno celé patro, kde jsou především učebny angličtiny, knihovna, nebo i lékař.

A největší rozdíl? Už jsem dříve psal, že jsou v Brazílii všichni více přátelští – projevuje se to například tím, že si s učiteli tykají a chovají se k sobě jako k přátelům. Také jsem už psal, že se všichni objímají (hlavně tedy opačná pohlaví – kluci si mezi sebou podávají ruce, ale při tom se vždy poplácají po zádech) – tak i s učiteli. I přes to učitele ale plně respektují a když se něco řekne, tak to platí. Spousta učitelů se ale i chová, jako by byli ve věku studentů.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *