David_Pivonka_chegada (4)

Mám za sebou první týden! – Cesta, škola, jídlo, rozdíly

Tak, týden po příletu do Brazílie mám konečně chvíli času, tak jsem si řekl, že bych sem mohl také něco napsat.

Většina lidí říká, že se jim splnil sen. No, já to musím vyvrátit, protože o něčem takovém se mi před rokem ani nesnilo.

Až když se jeden spolužák zeptal naší třídní profesorky na to, jak to je se studiem v zahraničí, mi došlo, že taková možnost vůbec je. No, pak jsme se přes známé, jejichž známý je i Youth Exchange Officer v RC (Rotary Club) Prague International. A bylo jasno. Původně jsem chtěl sice – jako spousta dalších lidí – do USA, ale už po prvním orientation meetingu jsem měl na prvním místě 3 státy – USA, Mexiko a Brazílii. Na tomto prvním OM jsme měli přednášky od různých ROTEXáků ohledně jejich výměny a pan Barák nás podrobně seznámil s pravidly výměny. Pak přišel OM II. Tam jsme každý prošli několika pohovory jak v češtině, tak v angličtině, dostali jsme opravdu zdlouhavou přednášku o kulturním šoku (ze které si upřímně už skoro nic nepamatuju), hráli jsme spousty her, dostali jsme spousty dalších přednášek od ROTEXáků a skypovali jsme s outboundy, kteří byli zrovna rozprostřeni po celém světě. No, a poté, co jsem si mohl i osobně popovídat s některými bývalými výměnnými studenty, jsem se už rozhodl pro jeden stát – Brazílie. Pak už přišel jen třetí OM, kde jsme dostali svá modrá saka, 15 distriktových placek, 1 vážně pěkný odznak a společně s inboundy jsme měli zábavnou celodenní hru.

Všechno balení proběhlo v pohodě a až do poslední chvíle jsem nebyl nervózní. To, že doopravdy odlétám na roční výměnu, jsem si opravdu uvědomil až při nasednutí do letadla.

Cesta sem byla dost zdlouhavá, protože jsem z celkového času 29 hodin a 37 minut strávil na letištích v Madridu a Sao Paulu něco kolem 13 a půl hodiny. Po příletu do Aracaju jsem se se svojí host mámou a s bráchou (který už teď v pondělí odjel na výměnu do Mexika) vydal domů. Bydlíme v takovém typickém brazilském „paneláku“ – každý má ochranku, většinou i ostnatý nebo elektrický drát. Každý má také posilovnu, pak místo, kde se konají různé párty, fotbalovo-basketbalové hřiště (betonové) a na terase je venkovní bazén.

IMG_20160803_142808IMG_20160804_110346

David_Pivonka_chegada (4)

Fotka s mámou a dalšími výměnnými studenty, kteří mě přišli přivítat na letiště.
Kluk vpravo dole jménem Juliano jede za 2 týdny studovat do České republiky.

 

Po víkendu, kdy jsme navštěvovali různé známé, jsem se vydal do školy – prý je to nejlepší škola ve státě Sergipe pro ty nejbohatší (někteří sem dojíždějí i třeba hodinu). Byl jsem se tam sice podívat už v pátek, ale teď to bylo z důvodu opravdového začátku studia v Brazílii. Připadal jsem si jako prvňáček, který jde nervózní poprvé do školy a neví, co od toho očekávat. V Brazílii jsou ale lidé mnohem více přátelští než v ČR, tak to nebyl žádný problém (větší problém je to, že já jsem při poznávání nových lidí trochu plachý). Škola zde funguje úplně jinak – největší rozdíl je asi v tom, že si s učiteli tykají a mají spolu mnohem lepší vztah. Ale když učitel něco řekne, tak to stále platí. Škola začíná už v 7, ale končí kolem 13:00. Mezi všemi 7 hodinami mají jen dvě dvacetiminutové přestávky. Ale já se o hodinách zatím neučím – stejně jim vůbec nerozumím. Buď se snažím poslouchat a chytat nějaká slova (což se mi zatím moc nedaří), nebo se věnuji studiu portugalštiny.

 

IMG_20160805_131151
Výhled z bytu na školu
IMG_20160805_090025
Moje škola – jedna z mála fotek, které jsem vyfotil venku, mobil by se tu na veřejnosti neměl vytahovat

 

 

 

Dnes v Brazílii slavili Den studentů. To probíhalo tak, že měli volnou hodinu, při které každý dostal kousek z velkého dortu, kelímek pití a k tomu hrála živá kapela. Zpěváka neměli, fungovalo to tak, že si na pódium stoupl, kdo prostě chtěl zpívat. Na konci, když už jsme měli odejít do svých tříd, předstoupily na pódium 2 paní z vedení školy (tady nemá škola ředitele, má 4 majitele a pak dost lidí z vedení školy sedících v kancelářích). Když to oznámily, všichni začali bučet, a  tak souhlasily ještě s poslední skladbou. A když už stály na tom pódiu, tak si řekly, že to zazpívají. To mě pobavilo, protože třeba u nás na škole si takovou situaci vůbec nedokážu představit.

IMG_20160811_112905
Zpívající vedení školy

Po škole jdeme vždy buď pozdravit na letiště nově příchozí studenty (sice to není každý den, ale už jsme jich několik vítali) nebo jdeme na nějakou návštěvu či oslavu.

A jídlo? Jídlo tu je vážně perfektní! Od sladkých kuliček brigadeiro (které už jsem měl od příjezdu asi 5x a jsou opravdu úžasné!) přes placku tapioca až po kraba (typ, který jsem jedl je ale specialitou právě ve státě Sergipe)! A minimálně jednou denně se tu jí rýže a fazole (podávají se k jídlu nejčastěji jako tzv. feijoada), většinou také kuskus a nějaký čerstvý ovocný džus (např. maracuja, ananas, mango, …).

Brigadeiro
Spousta typů kuliček brigadeiro
Krab
Krab
IMG_20160807_202826
Rodině jsem už uvařil guláš s houskovým knedlíkem. Hodně surovin jsem musel nahrazovat tím, co tu mají, tak to mělo trošku horší chuť

A největší rozdíly oproti ČR? No, silnice mají vážně příšernou kvalitu a veškeré elektrické vedení je nad zemí. Většina lidí má paní na úklid a na vaření, v mé rodině mají doma jen studenou vodu – mají rozbitou sprchu, a tak jim teplá neteče. Lidé tu také nesplachují toaletní papír do záchodu. Nemají ho ale takovou spotřebu, protože to používají pouze na usušení po opláchnutí takovou hadičkou, která je mezi umyvadlem a toaletou přímo nad odpadkovým košem, do kterého se toaleťák hází. Už jsem psal, že jsou lidé více přátelští – místo podávání ruky se spousta lidí objímá, a když už si s některými podáte ruku, tak vás chytnou i tou druhou třeba za rameno. Řekl bych, že jsem se tu pomalu objal už s více lidmi než předtím za celý život. A celkově se vás i během konverzací více dotýkají. Další rozdíly jsou třeba, že voda z vodovodu není celkově v Jižní Americe moc pitná, tak mají v každém bytě filtr. A kvůli vyšší kriminalitě se tu na veřejnosti nesmí vyndavat mobil.

Je tu toho tolik nového, že jsem určitě spoustu věcí ještě vynechal, ale tady jsou nějaké další fotky:

IMG_20160803_174356
Supermoderní letiště v Madridu
IMG_20160804_090454
Nemohli mi v Aracaju prostě zastavit, abych nemusel do Sao Paula a pak zase směrem zpět?
IMG_20160804_100204
Snídaně na dlouhém letu, kde jsem se vyspal max. pár desítek minut – croissant se šunkou, jogurt, KitKat, nějaká divná no-name sušenka, čaj a pomerančový džus
IMG_20160804_115610
A poslední let směr Aracaju!
IMG_20160804_123614
Poslední let > Aracaju!
IMG_20160804_145144
„Konečná stanice. Prosíme, vystupte.“

IMG_20160806_104418IMG_20160806_104528IMG_20160808_164152IMG_20160808_165130IMG_20160809_165019IMG_20160809_165454IMG_20160811_173538

IMG_20160808_205330
Na co tu člověk nenarazí! Piva Budweiser, Bohemia a spousta dalších, která na sobě mají nějaký nápis související s Českem! Spousta z nich ani není na obrázku, ale prodávají se v obchodech a tak. Podle toho, co jsem si o těchto pivech hledal, nemají s Českem nic společného. Jen se připravují nějakou obdobnou metodou jako česká piva, tak to na sobě mají pořádně napsané!