14045865_1292575880760199_5231055384523961495_n

Den 17. – Forroooooo!

Od minulého příspěvku už uplynula doba delší než týden a pro mě začíná být přes nával všech zážitků obtížné si vzpomenout, co všechno se od té doby událo. Snad na nic tedy nezapomenu…

12. srpna – tedy den před publikací minulého příspěvku – jsme byli s host rodinou na obrovské párty čerstvých absolventů zdejší univerzity, kde své studium právě ukončila jedna jejich známá. Všichni zde dostali diplom – při každém předávání diplomu vzduchem létaly konfety a dole pod pódiem v davu asi 1000 lidí stáli jejich rodiny a přátelé a vždy, když zrovna jejich příbuzný dostával diplom,  zvedali transparenty, křičeli co nejvíce to šlo, skákali a samozřejmě stříleli více a více konfet.

V sobotu jsme byli na turnaji mé host sestry Victorie v ping pongu. Když zrovna nehrála – pauzy byly i více než hodinové – zašli jsme s host tátou na zmrzlinu, kam chodil, když byl dítě. No, vypadá to, že posezení od té doby zůstalo stejné, ale zmrzlinu měli opravdu perfektní (nejenom chuťově, ale jeden jejich kopeček byl více než dva naše). Vrátili jsme se na turnaj přesně na její poslední „match“, který stejně jako všechny ostatní vyhrála, počkali jsme na vyhlášení vítězů (společně se svým týmem se umístili na prvním místě) a rychle jsme pospíchali domů. Odtud jsem totiž jel přímo na narozeninovou oslavu přítelkyně jednoho kluka z mé třídy.

Na brazilské poměry byla taková menší oslava – kolem 20 lidí (například Carina – studentka z Kanady – byla včera na něčí oslavě 15. narozenin, kde bylo prý 200-300 lidí a všichni pozvaní měli kartu s čipem). Byla zde spousta jídla a pití a poznal jsem zde několik nových lidí. Nové lidi zde ale poznávám každý den, takže je pro mě velký problém si všechna jejich jména zapamatovat.

IMG_20160814_133152
Cesta na ke známým na Den otců
IMG_20160814_175530
A cesta domů

V neděli se v Brazílii slavil Den otců, který slaví tak, že se aspoň část rodiny sejde, pokecají, dají si jídlo a odejdou. Toto je hodně zjednodušené, protože to byl celodenní výlet a cesta tam trvala asi hodinu. Hned za domem mají několik desítek palem a za nimi výhled na pláž. Také jsem tam viděl své dva první volně žijící papoušky nebo po cestě tam první písečnou dunu.

IMG_20160814_141637_1
Na den otců taky krab!

IMG_20160814_152405

IMG_20160814_152459

A začal školní týden. Carina (Němka žijící v Kanadě) se dozvěděla o tom, že naše škola bude pořádat „Festival umění“ (FESTIVAL DE ARTES 2016). Na tomto festivalu mohou všichni studenti naší školy před celou školou (nebo aspoň tou částí, která příjde) a dalšími lidmi, kteří si zaplatí vstup, předvést cokoli budou chtít. Pokud to má tedy spojitost s uměním. A tak Carinu nenapadlo nic jiného, než že bychom mohli všichni výměnní studenti z naší školy – já, Tom (Německo), Lucie (Francie) a Carina – zatancovat tradiční brazilský tanec FORRO. Mělo to ale háček – nápad vznikl v pondělí, ale už ve středu byl festival – v pondělí to bylo zatím jen teoretické, ale v úterý jsme to všichni mysleli už vážně. Celkově jsme museli všechno zařídit narychlo. V úterý jsme domluvili naše vystoupení s vedením školy. Po škole jsme šli ke Carině domů, kde jsme v párech já – Lucy, Tom – Carina začali trénovat. Tanec je to v základu opravdu jednoduchý. No, my jsme na trénink měli ale jen asi půl hodiny, protože jsme šli předtím ještě do bazénu a večer jsme měli první Rotary meeting pro všechny student ve městě Aracaju. K tanci jsme si ale přidali ještě různá vylepšení.

Na Rotary Meetingu jsme dostali první informace o velkém meetingu celého našeho multidistriktu, který se bude konat od 2. do 4. září, potkal jsem poprvé svého counsellora, dostali jsme první kapesné 200 R$, byl nám každému přiřazen jeden „young counsellor“ z ROTEXu a z prezentace od rotexáků nám byla znovu stručně vysvětlena pravidla výměny + „pravidla“, která bychom měli v Brazílii dodržovat (např. nechodit venku s mobilem v ruce, nesplachovat toaletní papír – viz. předchozí příspěvek, sprchovat se vícekrát denně, používat hodně deodorant, nespat ve škole, apod.).

IMG_20160814_153316
Pečený kaviár

Středa. Z klimatizací, které jsou úplně všude, začínám mít dost silnou rýmu – vážně super, když máme odpoledne tančit před několika sty lidmi. Hned po škole jsem měl jít s několika spolužáky do kina na film Suicide Squad (samozřejmě v angličtině). Kvůli forro jsem to ale bohužel musel na poslední chvíli odvolat, protože bych tam přijel a hned bych šel tančit. Ale protože jsme začali v podstatě všechno připravovat až den předem, ještě jsme museli sehnat jejich tradiční kostýmy. Holky to měly těžší, protože potřebují speciální šaty, zatímco nám stačila jen kostkovaná košile, slaměný klobouk a džíny. Speciální sandály jsme sice nesehnali, ale prý nevadí ani tenisky.

14045865_1292575880760199_5231055384523961495_n

Všechno potřebné oblečení jsme tedy měli. Ve 4 odpoledne jsme se všichni sešli před halou. Oblékli jsme se do kostýmů a šli jsme ještě trénovat, protože do výstupu zbývala ještě hodina a čtvrt. Po posledních přípravách na tanec jsme ještě vyfasovali falešné vousy, dali jsme pár společných fotek a byli jsme připraveni na vystoupení. Tedy až na to, že jsme neměli hudbu. Jo, ani 5 minut předem jsme neměli hudbu. Takže se něco muselo rychle najít na mobilu a dát zvukaři jako podklad.

13932706_1292575950760192_2074175730547108459_n

A tak jsme po vyvolání moderátorem předstoupili. Byli jsme celkem rádi, že místo plánovaných cca 600 lidí jich přišlo jen něco kolem dvou set. Ale i přes to jsme byli trochu nervózní – tančili jsme tanec, který jsme skoro neuměli, před poměrně velkým počtem lidí. Tanec nakonec i přes velmi slabou přípravu dopadl dobře a účel to splnilo – bavili jsme se my i publikum a máme z toho super zážitek!

14068143_1292570224094098_504440800824466129_n

Pamatujete, jak jsem psal, že jsem začal mít ve středu dost silnou rýmu? No, tak ve čtvrtek a v pátek jsem ležel s horečkami, bolestmi v krku a opravdu silnou rýmou doma…

Včera – v sobotu – jsme byli na návštěvě u host rodiny studentky z Taiwanu – Chiau. Přišlo nás několik výměnných studentů, sedli jsme si a prostě jsme si povídali.

IMG_20160812_184450
Acaí

Na žádném večírku tu nesmí chybět spousta jídla a pití. Rád bych vám sem vypsal vše, co jsem ochutnal, ale to jednoduše nejde – je toho opravdu hodně a hlavně si všechny ty názvy ani nepamatuji. Z těch nejznámějších jídel, které jsem minule nezmínil, to budou asi coxinha (kuřecí maso v těstíčku) nebo acaí (zmrzlina, kterou nesmíte nazývat zmrzlinou, protože by vás za to půlka lidí ukamenovala; ale prakticky to je zmrzlina). Kdykoli se něco slaví, nesmí chybět pití Guaraná (ani nevím, k čemu to chuťově přirovnat). Chutnala mi i např. gemada – rozmíchaný žloutek s cukrem a když se cukr rozpustí, přilije se horké mléko. Také jsem jedl pečený kaviár nebo rybu s nádivkou. A o čem jsem psal minule, ale musím to zopakovat – krab! Skoro nikdy se nejí jako hlavní jídlo – spíš je to pro lidi zábava. Mně  osobně ale chutná jen maso z končetin, maso uvnitř těla je plné malých kostí, které mě nebaví vyndavat.

IMG_20160821_160025
Pečená ryba s nádivkou

Dnes jsme byli na návštěvě u sestry mého host táty. Tam jsem poprvé viděl několik volně žijících kolibříků! Také jsme tam měli pečenou rybu s nádivkou (viz. výše; pak byl ještě krab, ale toho znáte) a poznal jsem se s několika dalšími lidmi – nikdo z nich ale neuměl anglicky a protože má portugalština zatím není na úrovni konvezace, jsem tam spíš seděl.

IMG_20160821_165529IMG_20160821_171239

IMG_20160819_190736
Mozzarella (dělá se tu ve velkých obdélnících), ve které je srolovaný salát a šunka, navrchu jsou sušená rajčata a žampiony

PS: Tento příspěvek měl být zveřejněn 21. 8., ale pracoval jsem přes půlnoc

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *